Vzdělání dětí ve starém Římě bylo považováno za velice důležité. Chlapci, kteří chodí do římské školy, si mají osvojit především umění číst, psát a počítat. Kromě toho se vzdělávají i pomocí slavných literárních děl.
· Recitují například Iliadu od slavného básníka Homéra.
Zatímco například ve Spartě jsou chlapci vychováváni hlavně bičem a ranami, tady to jde většinou po dobrém.
o Pokud některému ze žáků nejde příliš psaní, mají na to docela dobrou „vychytávku“.
o Žáci, kteří píší na povoskované tabulky a moc se jim nedaří, dostanou navíc ještě kovovou desku.
o V té jsou vyřezány správné podoby jednotlivých písmen.
o Byla to zkrátka taková šablona, pomocí které se žáci obtahováním učili správně držet psaní hůlku.
o Tím se písmo stalo úhlednějším.
Římané zkrátka hleděli i na estetickou stránku věci.
Důležitý byl duševní rozvoj
Zatímco ve školách středověku i novověku byli žáci fyzicky trestáni zcela běžně a nikdo se tomu nedivil, v římské škole je to většinou jen výjimečné. Tady přichází na řadu rákoska nebo hůlka jen v tom případě, že se žáček nehodlá snažit. Hlavně s těmi staršími většinou učitelé diskutují a tím je připravují i na dráhu budoucích filozofů. A nejen jich.
· Velký důraz je kladen i na sochařství, architekturu a jiná odvětví umění i stavitelství.
· Možná právě proto existuje v Římě dosud tolik krásných památek, které po sobě tito vzdělaní a uměnímilovní lidé zanechali.
Vzdělání i pro dívky
Je zajímavé, že zatímco našich zemích bylo dlouho i základní vzdělání pro dívky nedostupné, ve starém Římě školu navštěvovaly i dívky. Od sedmi do dvanácti let se učily ve školní lavici a pak se připravovaly na vstup do manželství. Vadou na kráse pro pokrokové Římany je fakt, že už v těch zmíněných dvanácti letech, kdy vyšla dívka ze školy, byla považována za dospělou. Mohla se tudíž bez problémů vdát.